V roce 2006 jsem se seznámil s feederem a okamžitě jsem si ho zamiloval. A jelikož mi kamarád jeden zapůjčil, tak jsem tak trochu zneužívajíc situace chytal po zbytek sezońy s cizím prutem. Do sezóny 2007 jsem již vstupoval s novým proutkem a teoreticky vyzbrojen z knih M. Tychlera se pustil do objevování tajů feederu. Se střídavými úspěchy jsem prožíval krásné chvíle a stále více propadal kouzlu chvějivé špičky. Zároveň s tím jsem byl čím dál méně spokojen s dosahovanými výsledky, i když počet úlovků měl neustále vzrůstající tendenci. Ze začátku mě těšilo, že mám neustále ohnutý prut a povětšinou zdolávám mnohem více ryb než ostatní rybáři, ale to mi rychle přestalo stačit. Vzpomněl jsem si na svá dětská léta strávená v kroužku se zaměřením LRU-plavaná, kde jsem tu a tam nasál závodní atmosféru a začal  pociťovat neklid. Bylo mi čím dál víc jasné, že poměřování se staříky mi nic nepřináší. A také mi docházelo, že jestli se chci v této technice rychle posouvat dál, chce to ryze feederové závodění. Na stránkách Romana Srba jsem sice objevil přihlášku do 1. ligy, ale to jsem si netroufal. Cítil jsem, že by to chtělo něco menšího. V klidu si feederové závodění osahat, seznámit se. Ale kde? Tato myšlenka mě držela počátkem roku 2008 a postupně se posouvala do pozadí.

A pak to přišlo! Navštívil jsem v Třebíči obchod s rybářskými potřebami. Dal jsem se do řeči s obsluhou a dozvěděl se, že právě vzniká nová feederová soutěž (Třebíčská feeder liga) a je pár posledních míst volných. Chytá se ve dvoučlenných teamech. 4 závody po 4 hodinách, 4 různá období, 4 různé vody. Zavolal jsem Ondrovi, se kterým jsme se potkali na netu, pak u vody a dávno před tím ve vztahu VZP-VZS, kdy Ondra kroutil základní vojenskou službu u nás na rotě. Tehdy jsme ale neměli o společném koníčku tušení. Ten bez váhání souhlasil, tak jsem vyplnil přihlášku a šli jsme do toho. 

 A tak jsme se jedno krásné nedělní ráno (27.4.2008) vylodili z mého přepravníku  na třebíčské Polance a začali nasávat závodní atmosféru. Měli jsme si vymyslet název družstva. Napadlo mě, že jsme ve feederovém závodění vlastně nováčci. Název Greenhorn´s Jihlava se Ondrovi líbil, takže bylo rozhodnuto. Ještě na místě jsme si zakoupili povinné 3m vezírky a šli losovat. Ondra si nalosoval střed startovního pole B1, což neslibovalo nic příjemného. Moje A4 vypadalo o poznání veseleji.

Pak už jsem se s tím musel poprat sám. Koukal jsem jako trubka a sám sebe se ptal, co tu vlastně dělám. Nade mnou seděl klučina, se kterým jsme se potkali už o pár dní dřív při tréninku. Již tehdy jsem říkal Ondrovi, že mě svým přístupem přesvědčil a odhadoval ho na jednoho z favoritů. To jsem ještě ani zdaleka netušil, jak blízko jsem pravdě, neboť o pár měsíců později se z něho vyklubal Martin Líbal – vítěz prvního ročníku. Tedy Martin Líbal se z něj vyklubal hned a to při vyhlašování výsledků. To jsem ještě nevěděl, že tenhle nenápadný človíček bude následující 3 roky mým nejčastějším sousedem při feederovém závodění.

A začal první závod. Nakrmil jsem téměř ke druhé straně a část krmení jsem poslal pár metrů od břehu. Nahodil a ….. nedělo se vůbec nic. Tedy u mě. Pod i nade mnou nějakou tu rybku vytáhli a mě to zrovna na klidu nepřidalo. Zkoušel jsem chytat v obou zakrmených místech, ale bez úspěchu. Asi po 50-ti minutách to se špičkou konečně zacukalo a já vytáhl plotičku z kategorie pidi, nicméně to přineslo částečné uklidnění. To ale bylo vše, co to přineslo. Dál jsem se mohl třeba stavět na hlavu a záběry nepřicházely. Když už zbývalo do konce něco přes hodinu, začal jsem do krmítka prát slepené červy. A světe div se, přišel záběr. Tah naznačoval, že na druhé straně je kupa bodů, ale to nemělo bohužel dlouhého trvání, a ryba se setřepala z háčku. Pokračoval jsem dál v krmení červy a zanedlouho putoval do vezírku střední tloušť. Pak ještě podobný a jeden menší a konec. Neviděl jsem to vůbec růžově, protože jsem viděl zdolat kolem sebe víc ryb. Nakonec z toho byla s 1600g trojka v sektoru a celkově pěkné páté místo. O 120g mě přechytal právě Martin Líbal po mé levici a na forhontu suverénně kraloval Martin Kučera s 5770 body. Ondra chytil jednoho 120g ježdíka, což mu vyneslo poslední místo v sektoru a napůl se tak dělil s Miloslavem Vaňkem o poslední místo. V družstvech jsme byli 8. z 11-ti. Na začátek žádná sláva, ale napoprvé jsme byli celkem spokojeni. 

Ale chuť byla a my byli chyceni. A to je myslím to hlavní, no ne?

 Další závod seriálu jsme vynechali, bo Ondra byl pracovně v Holandsku a já měl manželku na rozsypání. Dcerka Pavlínka se sice narodila o pár dnů později, ale to nemohl nikdo tušit.

 Pak jsme se sešli na třetím závodě na Táborském splavu. Nebudu se rozepisovat, protože není o čem.

Čisté zero z mé strany, Ondrových  410g a pětka v sektoru byly utrpením. Ondra celkově desátý a já dvacátý. Hrůza. Ryby se v podstatě chytaly jen na spodku Áčka, jinak to byla bída.

 Poslední závod jsme opět vynechali. Celková bilance týmu ve složení Jiří Chovanec, Ondřej Pulicar, byla žalostná. Poslední jedenácté místo. Moje maličkost v pořadí 19. a Ondra na poslední 22. pozici. Kdyby nám někdo tehdy řekl, že na konci příštího ročníku se ocitne na opačném konci výsledkové listiny, asi na něj zavoláme Chocholouška. Ale to už moc předbíhám…